Karlín (Špitálsko, Zábransko, Karolinino údolí) jest nejstarší pražské
předměstí. V předhistorických dobách bylo toto území korytem vltavským, jak
o tom svědčí geologický útvar půdy. Mohutný tehdy tok omílal patu vrchu
Vítkova a tvořil tu tichou zátoku. Když během věků proudy vltavské opadly,
vznikala zde pastviska, louky a role. Od pradávna vedla tudy obchodní cesta
při břehu vltavském. Kolem 10. století vznikla na území nynějšího Dolního
města pražského osada Poříčí, patřící ke statkům zemským. Osadu tuto kníže
Boleslav II. daroval r. 993 nově založenému klášteru břevnovskému. Přemysl
Otakar I. rozsáhlé pozemky poříčské, sahající od vsi Rybníku (s kostelem sv.
Štěpána), až ke hranicím vsi
Libně daroval i s kostelem sv. Petra řádu Německých
rytířů. Později darovány královnou Konstancií (chotí Otakarovou) špitálu sv.
Františka, založeného blahoslavenou Anežkou. Z řádu tohoto za válek
křižáckých povstal řád Křižovníků, rytířů s červenou hvězdou a v jejich
majetku byly po několik století. Odtud vznikl název Špitálské pole
(Špitálsko) a osada tu vzniknuvší Těšnov.
Při založení
Nového města Karlem IV. zůstaly pozemky tyto na
východ od hradeb, vyjímaje břehy Vltavy a prastarý mlýn "na Kameni" (později
mlýn Ronzův). Hradby opatřeny byly
Poříčskou branou, kudy vedla výše zmíněná
obchodní cesta na východ. Brána tato byla mezi kostelem sv. Petra a
Denisovým nádražím. Za císaře Karla IV. osázeny Křižovníky svahy Vítkova
vinnou révou, v rovině pak založeny chmelnice a role, pronajímané osadníkům
za "desátek či perkrecht". Záhy vyrostla tu řada domků od brány poříčské až
k potůčku, tekoucímu z údolí nynějšího
Žižkova, který byl vrouben hustým porostem
vrbovým. Ulice, která tu vznikla, byla proto zvána Vrbovou (nynější
Vinohradská). Toto Zabransko bylo zle poškozeno r. 1432 zhoubnou povodní v
letní době. Tehdy bylo též zničeno pět oblouků Karlova mostu, zničen mlýn
"na Kameni" i úroda na Špitálsku. Později obec staroměstská zřídila na
pozemcích bývalého mlýna "na Kameni" papírnu, první podnik toho druhu v
Čechách. Později vystavěny tu též Martinem Šaškem mlýny, které (i s
papírnou) koupila obec staroměstská. Při vypuknutí moru obec staroměstská
založila špitál s kostelem sv. Pavla, pro nemocné, jichž se vlastní příbuzní
štítili. Špitál stával v místech Královské tř. za viaduktem státní dráhy.
(Když v letech devadesátých stavěna byla Všeobecná záložna, nalezeno v
základech tolik kostí, že byly na několika vozech převezeny na Olšanské
hřbitovy.)
Za císaře Josefa II. byl kostel sv. Pavla i se hřbitovem zrušen a
r. 1861 zbořen. Později osada zabranská utěšeně zkvétala uprostřed zahrad,
vinic a zelených polí. Válkami však bylo Zábransko zpustošeno a dlouho to
trvalo, nežli se opět vzpamatovalo.
R. 1729 císař Karel VI. pojal úmysl vystavěti
velkou invalidovnu, po vzoru pařížském (pro 1015 tisíc mužů), která měla
sahati až k patě vrchu Žižkova. Základní kámen položen r. 1732 a stavbu
prováděl Dienzenhofer. Nová válka zmařila tento velkorysý plán a tak
postavena jen devítina původního plánu. R. 1753 založen vojenský hřbitov s
kaplí (dosud zachovanou), r. 1823 vojenská střelnice. Když v letech
devadesátých (minulého století) obec koupila od správy nadace Strozziho
louku invalidní, byly hřbitov i střelnice zrušeny. Prodejem pozemků pro
invalidovnu bylo Špitálsko ohraničeno a tím vzniklo území města Karlína.
R. 18734 byly zbourány hradby městské a zrušen tak pevnostní pás. Karlín
rychle vzrůstal a v několika letech vzniklo nové město s moderními domy.
Podle starého rozdělení Čech patřil Karlín do kraje kouřimského. O chrámu
sv. Cyrila a Methoděje, jakož i jiných budovách viz při přilehlých ulicích.
Orientace Karlína uvedena při jednotlivých ulicích.
|
Bičloch © 980404