Původ Libně zastřen je hustou rouškou dávnověkosti a o
vzniku jejím nezachovaly se žádné písemné památky. Pověsti o Libni sahají
sice v nejstarší doby české, v léta, kdy kněžna Libuše moudrostí svoji
spravovala zemi.
I výklad o původu pojmenování jest různý. Jedni vykládají
vznik jména od slova Ljuben = ljubiti, jiní od "libého místa" (zátiší) a
pod. Jméno Libně existuje od r. 1030, ač staré hrobní nálezy dokazují daleko
větší stáří Libně. Obec Libeň trvá od počátku 14. století. Prvé písemné
záznamy o Libni jsou z r. 1039, 1090, 1100. Bývala tu tvrz s poplužním
dvorem a jediná lučnatá rovina u břehu Rokytnice, kolem niž se zvedaly
lesnaté stráně nad Podvinim, Mezihoří, Vítkovou a svahy
Hloubětínskými.
Dalším byl vrch Libušin (Libušák), Zámecký, Okrouhlík, svahy Prosecké a
Střížkovské,
Labuťka, Hájek, Balabenka, Sluncová a Ladví. Pokračování Labuťky k
Proseku zvalo se Soví vrch a s Podviním mlýnem
tvořily stráň "Podviní", kde v chladu stromů skrývala se tvrz Podviní.
Prvým majitelem tvrze s poplužním dvorem a prachovnou podviní uváděn jest
vinař Bavor. Zde byly vinice již ve 14. století v majetku pánů z Podviní
(známých protivníků Jana Husa), o nichž častokráte čteme při dějinách obce
pražské. Z prvých majitelů Libně znám jest rod Rotlevů, kteří drželi Libeň
od r. 1363 do 1436. Po těchto byl majitelem Libně rod Václava Cooka, pekaře
a souseda novoměstského, dále Ludmila z Chýš a z Jirně, pak Václav ze
Svárova, Jan Vlašimský z Cimburka, po něm proslulý válečník Václav Vlček z
Minic a z Čenova. Dalším držitelem byl staročeský rod pánů z Roupova, po něm
Zikmund Holec z Květnice. Dále Mikuláš Bryknar z Brukštejna, místokomorník
království českého a konečně Jan Hartvík z Nostic, který prodal Libeň
Starému městu pražskému r. 1662 za 82.000 zlatých. Tehdy patřil k Libni
zámek s kaplí, sladovna, mlýn, ostrov, zpustlá papírna s hamrem, clo a právo
na lov na Vltavě. Od té doby zde bývalo letní sídlo pražských purkmistrů a
odtud také přeneseny do staroměstské radnice podobizny pražských primátorů.
Později zřízena tu na návrh lidumila Vojty Náprstka a prof. Šauera
polepšovna či vychovatelna. R. 1769 přistavěna staroměstským primátorem
Bedřichem z Friedenberka ke staršímu zámku část východní a obnovena rokoková
kaple Početí Panny Marie s freskami od Ing. Raaba. V létech 1770-1773 sídlila
tu císařovna Marie Terezie, r. 1786 byl zde císař Josef II. Také císař
Leopold II. dlel tu před svojí korunovací a odtud šel pak korunovační průvod
do Prahy. R. 1803 sídlil tu 6 neděl s celým dvorem císař František I. R. 1837
zřízena přičiněním ředitele panství Václava Davídka expositura při zámecké
kapli, neboť kostel tu dosud nebyl a Libeň náležela farou k Proseku.
R. 1849 zrušeny v Libni vrchnostenské úřady a přeneseny do
Karlína.
Posledním rychtářem byl statkář Jan Svět (viz Světovo nábřeží
Praha-VIII.-Libeň).
29. října 1898 povýšena byla Libeň na město. Posledním
Libeňským starostou byl Josef Voctář (viz Voctářova ul., Pr. VIII.). - Ježto
židé byli od pradávna pronásledováni, usazovali se v Libni. (R. 1595 za
Bryknarů jich bylo v Libni tolik usazeno, že se Libni říkalo "Judendorf".)
Teprve privilejí majitele Jana hraběte Hartvika z Nosticů směli Židé v Libni
žíti bezpečně. (R. 1713 bylo v Libni 150 křesťanů a na 300 židů.) V okolí
Libně bývalo hojně vinic, po nichž pojmenování se dosud udržela. Na př.:
Balabenka, Balabenka nová, Baň červená, Císařecká, Gotlaska (=Gotlas později
schudl a r. 1848 slep, v dlouhém šedivém plnovousu voděn byl malou dcerkou po
Praze a žebral). Dále Kelerka, Jetelka, Kolčavka, (o této viz časopis Máj,
ročník VII. - též při ulici Chlumově, Pr. VIII.-Libeň), Košinka, Kundrátka,
Les Malovaný, Máchalka, Pavelacká, Pečová, Pekařka, Rokoska či Zámeček pod
Kobylisy,
Na Stráži, Šetelka, Vlachovka a jiné. V malých Holešovičkách pak byla
Truhlářka, Pelc-Tyrolka, Hofmanka, Kozlovka, Herzovka a Kuchyňka. - R. 1848
zřízena v Libni "národní obrana", jejímž velitelem byl továrník Krebeš. O
Libni viz též při jednotlivých ulicích libeňských. V místě mimo jiné jest
jedna z nejpěknějších a nejúčelnějších Sokoloven.
O orientaci Libně viz při jednotlivých ulicích.
|
Bičloch © 980404